Články označené budíkem jsou přednastavený...


UPOZORNENI: Pokud se divite, ze tu uz nejakou dobu nejsem, tak to je z toho duvodu, ze jsem na dovolene v Italii... Velice se omlouvam, ale nebudu tu jeste mesic, protoze hned 19. jedu na skautsky tabor... Dobrodruztvi Eset pak dopisu, ale kapitolka na Facebook a Krutomluve bude spojena...

Vase Kapitanka Nemo, sedici v jedne male internetove kavarne...

Kapitola I. - Opravná písemka z matematiky

15. března 2010 v 19:28 | Kapitánka Nemo |  Hermiona Grangerová a kamen mudrců

Pan a paní Grangerovi byli zubaři. Největší jejich láskou nebyli ani peníze nebo luxus, jejich největší láskou byla jejich dceruška, Hermiona. Bydleli v domě, který byl spojený se zubařskou klinikou, ve které Hermionini rodiče pracovali. V domě byl vždy pořádek a příjemná atmosféra, tak, jak to v obyčejných londynských rodinach bývá.
Avšak dne, kdy tento příběh začíná, se všechno změnilo...

Dům rodiny Grangerových, Hermionin pokoj, 6:00 ráno

"Hermiono, miláčku, vstávej" to je paní Grangerová, pravě budí svou desetiletou holčičku do školy.
"Jo, mami, už vstávám" řekne Hermi, ale pak zase pomalu usíná.

Dům rodiny Grangerových, Hermionin pokoj, o půl hodiny pozdějš

"Ale Hermiono! Už musíš fakt vstávat, musíš se učit na tu oprávnou písemku z matematiky! Na tu, co jsi z ni dostala pětku!" Dívíte se? Ale neměli byste, tehdy, když jsem ještě byla mudla, nic jsem si nemohla zapamatovat. Byla jsem jen průměrná žákyně. Moje nejčastější známka byla trojka, ale věděla jsem: Brzy se to má změnit!

Základní škola pro mladé dámy, Opravná písemka z matematiky, 10:00 hodin

Cítila jsem se zrazená, všechno, co jsem se doma našprtala mi bylo nanic. V písemce jsem neznala odpověď na žádnou z deseti otázek. Dívala jsem se na písemku a hipnotizovala jí, nevím, o čem jsem tehdy přemýšlela, ale asi o tom, že už tam mám všechno doplněný. Písmenka se mi začali rozmazávat před očima... Ucítila jsem, jak mě někdo strčil do ramena. Otevřela jsem oči a všimla jsem si dlouhých noh (?) před svými očima, podívala jsem se nahoru. Paní Greenová! Naše učitelka matematiky!
"Slečno Grangerová! To je všehcno, co jste stihla napsat za, " podívala se na hodiny " 32 minuty 58 vteřin?? To snad není pravda!" A tehdy to začalo. Nevím, co mě víc rozčílilo, buď to, že na mě řve, nebo že mě před všemi ztrapňuje, ale už vteřinu po té, co jsem se jí podívala do očí, se z ni stala ropucha.

Základní škola pro mladé dámy, Ředitelna, 11:23 dopoledne

"Slečno Granger, toto je poslední varování!" zařvala na mě ředitelka, jakmile vešla do ředitelny "řekněte mi ještě jednou, co se stala s paní učitelkou Greenovou! A pouze pravdu!" Nevěděla jsem, co jí na to odpovědět. Už jsem jím řekla snad stokrát, že nevím, kam paní učitelka zmizela. Ale oni mi nerozuměli.
"Už jsem vám přece všechno řekla! Paní profesorka zmizela a pak se na jejím místě objevila žába!" vysvětlila jsem jí to ještě jednou.
"Takže podle vás, se paní učitelka přeměnila v ropuchu?" zařvala ředitelka. Bylo mi do breku! Věděla jsem, že se to tak stalo, ale nikdo mi nevěřil.
"Bylo to poslední varování, slečno Granger! Nevyužila jste toho! Budete vyhozená ze školy, kvůli podvodům, lži a zmizení paní Greenové! Vašim rodičům bude hned odeslan dopis! Jděte si zbalit učebnice a padejte z naší školy, pro mladé dámy navždy!" prohlásila ředitelka, tehdy jsem to nevydřela a dala se do breku. Učitelka mi však otevřela dveře a nezbývalo mi nic jinýho, než odejít.

Cestou do domů Grangerových

Šla jsem domů a brečela. Svoje rodiče jsem zbožňovala nade vše. A oni mě taky. Nemohla jsem jím sdělit, že mě vyhodily. Nemohla jsem jím zlomit srdce! Nevěděla jsem, co mám dělat. Avšak už jsem se blížila domů. V ordinaci se nesvítílo. Oddychla jsem. Pak jsem se ale všimla, že se svítí v pokojí pro hosti. Hned mě před smutkem přemohla vrozená zvědavost, kdo to k nám příšel na návštěvu? Obešla jsem dům. A ve stínech jsem spatřila, že v pokojí pro hosti se nacházejí tři osoby. Dvě bych poznala kdekoli, byli to moje rodiče. Avšak třetí osobu jsem nikdy neviděla, to jsem věděla přesně. Měla špičatý klobouk a divný plášť až do země. V tu chvílí jsem si všimla, že osoba s kloboukem se přibližuje k oknu, u kterého jsem stala já. Sedla jsem se pod okno, zbývalo mi jenom doufat, že se ta osoba mě nevšimne. Doufala jsem však naprázdno. Asoba otevřela okno a podívala se přímo do místa, kde jsem seděla já.
"Vylez Hermiono! Mám pro tebe dobrou novinku!" prohlásila osoba. Podle hlasu jsem poznala, že je to žena. "Jseš čarodějka a postoupila jsi do školy čár a kouzel Hogwarts."



Pokračování příště....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v psaní Hermiony Grangerovi a kamene mudrců??

Ano
Ne

Komentáře

1 Caprien Caprien | Web | 16. března 2010 v 17:09 | Reagovat

super, rozhodně pokračuj!

2 Kapitánka Nemo Kapitánka Nemo | Web | 16. března 2010 v 17:11 | Reagovat

[1]: Díky!

3 Elisis Elisis | Web | 30. března 2010 v 14:17 | Reagovat

Je tam sice pár chybiček,ale je to zajímavé ;-) čekala jsem trochu jinou reakci od té osoby,ale jinak dobrý :-D

4 hermiona-grangerrova hermiona-grangerrova | 30. března 2010 v 15:28 | Reagovat

:-D fakt super  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.